Rozhovor s paní Mili

Ve spolupráci s nadací Krasa pomoci vznikl nás milovaný projekt - S láskou k pohybu. Jako hlavní modelku jsme si vybrali 92 letou paní Mili, které nás doslova ohromila svou vitalitou a krásným přístupem k životu. 

Pro tuto kampaň vznikly speciální dvě podložky:

Jóga podložka Cesta života a Tva Kráska

Zároveň vzniklo tohle krásné video, kde se nám podařilo zachytit paní Mili a její chvíli - lásku k pohybu.

Níže si můžete přečíst celý rozhovor s paní Mili a její životní filozofií: 

Niki: Jaký je váš životní příběh? Kde jste se narodila, žila a pracovala?

Mili: Jmenuji se Miloslava Bousková, rozená Suchá a říkají mě taky Mili. Narodila sem se v roce 1930, takže už něco pamatuju. Králův Dvůr u Berouna. Naše bydliště bylo mezi řekou a lesem, na samotě, takže sem byla trošku takový divoký zvířátko, který pobývalo pořád v přírodě a měla sem přírodu moc ráda. 

Niki: Jaké jsou vaše nejkrásnější vzpomínky na dětství? Co jste milovala, zažívala, na co ráda vzpomínáte?

Mili: Já jsem milovala přírodu, zvířátka a měla sem doma kamaráda. S tím sme se tam proháněli, závodili sme spolu a běhali sme po strništi. Bylo to moc hezké dětství sem měla, moc hezké dětství. Od 4 let mě už rodiče dali do Sokola a mě se tam moc líbilo. Měla sem ráda běhání venku, v řece, koupání a to mě vyprávěl můj strýc, že tatínek můj rybařil taky, se svým bratrem, a můj tatínek říkal: „Podívej se támhle, u splavu toho kluka, jak se potápí a dělá stojky ve vodě, ten to panečku maže, takový mrňous.“ a ten jeho bratr, můj strýc mu řek: „Prosím tě Karle, vždyť to je tvoje Miluna.“ No tak já sem byla jako kluk. 

Niki: Jaký je váš vztah k pohybu? Sportovala jste celý život?

Mili: Pohyb pro mě byl všecko. Já sem cvičila, lezla po stromech. Sem tady ještě dneska díky pohybu. Pohyblivá sem byla až moc, někdy. Neuměla sem si představit, že některý děti, když přišli do třeba Sokola nebo ve škole, že neuměly ani kotrmelec. Já sem dělala stojky a takzvanou hvězdu přes celý sál v Sokolovně. Tak byla jsem smutná, když za války a potom hlavně když byla komunistická éra, tak Sokol byl zavřený a my sme byli pronásledováni za komunismu, tak se nám podařilo odjezd do ciziny. Tam sem potom ve Švýcarsku chodila do jogy. Tam sem zase začla cvičit. 

Niki: Takže tam jste se dostala k józe?

Mili: Tam sem se dostala k joze. V té józe bylo asi 6 žen, různého věku, ale spíš mladší. Přijaly mě, velice se ke mně hezky chovaly. Ta, co je vedla, ta vždycky mě pozorovala a říkala: „Podívejte se, podívejte se na Mílu, podívejte se takhle to musíte dělat.“ Bohužel v tom Švýcarsku nebyla ta tělovýchova tak rozšířená, jako u nás v Čechách tím Sokolem. Takže ty ženy byly vopravdu takový neohrabaný. Nakonec to dopadlo tak, že když ta vedoucí měla rýmu, tak mě prosila, jestli bych to za ní vzala a dirigovala je. No a už to tak zůstalo. Občas řekla: „Dneska nejsem disponovaná, už mě to unavuje a tak vem to za mě.“ a nakonec sme byly velké přítelkyně spolu. 

Niki: A co vám teda ta jóga dala? 

Mili: To že sem se mohla zase pohybovat a cvičit. Cvičit, cvičit, zase cvičit sem mohla. Jóga kterou sem cvičila ve Švýcarsku mě nahradila ten Sokol a ještě se prohloubily moje vědomosti, že ta jóga není jenom manuelní, jenom záležitost těla, ale že je to i záležitost uvažování a meditace a tak dále. 

Niki: Máte nádherný věk, cvičíte každý den? Když máte chvíli pro sebe, co zažíváte?

Mili: Pokračuju v tom cvičení, protože i když sem už stará pani, tak vim, že ten pohyb je strašně důležitý. Těším se na to, docela ráda to dělám. Ráno, hned jak se probudím, tak cvičim. Myslím, že by mladí lidé měli skutečně se hodně pohybovat, protože to je taková radost ze života, když člověk může se pohybovat a dokáže i dneska, v dnešní době, když v mym stáří, jsem šťastná, že můžu. Pořád vím, že sem stará, to je samozřejmý. Ale když si zacvičím a je mě dobře, tak sem spokojená. Podívám se ven, je krásné počasí, mám hezký byt, mám krásný výhled z bytu. To, že ty mladí lidi cvičejí a chodějí na to cvičení, tak to se mi líbí a to sem ráda. Já sem za všechno, co mě život dal, i když byl někdy těžký, za všechno sem vděčná a za všechno každý den děkuji Stvořiteli. Za to že ještě můžu svýma vlastníma rukama se obstarat, uvařit si i uklidit. A hlavně že si můžu taky zacvičit. Prosím každý den, aby mě Bůh dal zdraví, dokuď si ho ještě zasloužim a než se s ním setkám. 

Tým nadace Krása pomoci společně s námi a paní Mili